Jak postupovat v případě dědictví a jeho základní principy

  • Připravte se na předběžné šetření u notáře – budete potřebovat spoustu dokladů, například list vlastnictví k bytu či domu, výpisy z účtů, vkladní knížky, cenné papíry, technické průkazy k automobilům či smlouvy na dodávky energií
  • Ne vždy jsou všichni dědicové okamžitě známí
  • Pozor, dědicové nepřevezmou jen majetek, ale i dluhy!
  • Dědictví se můžete vzdát

 

Dědické řízení 

Dědické řízení se zahajuje bez takzvaného návrhu - jakmile soud zjistí, že člověk zemřel. Je to okresní soud příslušný podle místa, kde měl dotyčný trvalé bydliště. Je ovšem také možné, že řízení začne i na návrh např.  některého z oprávněných dědiců.

Dědické řízení provádí notář pověřený soudem. Notář vykonává v dědickém řízení úkony soudu prvého stupně, jeho funkce je v dědickém řízení nazvána soudní komisař. Účastníky dědického řízení jsou osoby, o nichž lze odůvodněně předpokládat, že jsou zůstavitelovými dědici. Zpravidla jsou to manžel(ka) a děti zemřelého.

Notář předvolá vypravitele pohřbu, tedy osoby v příbuzenském vztahu k zemřelému (zůstaviteli), anebo osobu zjištěnou ze závěti. 

Notář zjistí v příslušných evidencích, zda existuje pro dědické řízení nějaká významná skutečnost. Evidenci právních jednání pro případ smrti a Evidenci listin o manželském majetkovém režimu vede Notářská komora ČR.  Pokud jde o zjištění majetku, tak mezi nejčastěji používané evidence patří katastr nemovitostí, obchodní rejstřík, centrální evidence cenných papírů, popř. i oddělené evidence, evidence vozidel, případně i lodní nebo letecký rejstřík.  

V rámci předběžného šetření notář předvolá pravděpodobné dědice a také jich se dotazuje na okruh příbuzných a na stav zůstavitelova jmění. Smrtí zaniká manželství, manžel(ka) je tedy účastníkem dědického řízení v otázce vypořádání společného jmění manželů. 

K předběžnému šetření by vypravitel pohřbu měl přinést co nejvíce dokladů. Například závěť, pokud ji má v držení. Určitě také doklady k nemovitému majetku, jako například kupní smlouvu, dědické rozhodnutí, výpisy z účtů, vkladní knížky, cenné papíry, technické průkazy k automobilům, doklad k bezpečnostní schránce, k členství v družstvu, smlouvy na dodávky energií a vše, z čeho lze zjistit rozsah zůstavitelova majetku.

Dědím nebo nedědím? 

Pokud zůstavitel neřešil za svého života rozdělení majetku formou závěti, nastává zákonná dědická posloupnost. Takzvaný zákonný strom dědictví má šest dědických tříd, které nastupují po sobě. 

Nejčastěji se dědí v první dědické třídě - do té patří manžel(ka) a děti, každý rovným dílem. Pokud některé z dětí nedědí, jeho podíl přejde na jeho potomky, tedy vnoučata, případně pravnoučata zůstavitele (zemřelého). 

Pozor, na byt či dům nemají nárok nesezdaní partneři pozůstalých. Tady je jeden příklad: Paní Nováková (80 let) žila třicet let s panem Dvořákem jako nesezdaný pár v domě vlastněném panem Dvořákem, rozvedeným otcem dvou dětí. Jelikož pan Dvořák s paní Novákovou vlastní děti neměli, dědí dům pana Dvořáka jeho děti, které měl v manželství.  Na to je třeba pamatovat a předejít nemilé situaci - ztrátě střechy nad hlavou na sklonku života. Není bez významu, že domek společně partneři zrekonstruovali, ale v dědickém řízení je tuto skutečnost zpravidla těžké prokázat. 

Nedědí-li zůstavitelovi (zemřelého) potomci, dědí ve druhé třídě manžel(ka), zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Dědici druhé třídy dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu pozůstalosti. 

Kdy může dědit partner? Tady je příklad: Pokud pan Dvořák děti neměl a s manželkou, se kterou se rozešli, se skutečně rozvedl, paní Nováková dědičkou bude, a to v druhé dědické třídě. Pokud by se však s manželkou jen rozešel, ale nerozvedl, manželka dědičkou bude a dědí vždy nejméně jednu polovinu pozůstalosti. 

Nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Nedědí-li některý ze sourozenců, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti.

Kdy dědí sourozenci? Ilustruje to tento příklad: Pokud pan Dvořák neměl manželku ani rodiče, ale měl vedle družky, paní Novákové, ještě dva sourozence, dědí každý z nich jednu třetinu pozůstalosti.    

Další dědické třídy se týkají prarodičů a rodin od prarodičů odvozených. Dědí tak prasynovci a praneteře nebo strýcové a tety, resp. jejich bratranci a sestřenice.  

Registrovaný partner dědí stejně jako manžel v první či druhé dědické třídě. 

Může se stát, že se některý dědic, zejména z takzvané širší rodiny, o smrti příbuzného nedozví. Vzniká tak otázka, jak se k němu informace o případném dědictví vůbec dostane. 

Není-li znám zůstavitelův dědic, o němž lze mít podle dosavadních výsledků řízení za to, že je zůstavitelovým dědicem (takzvaný dědic neznámý), nebo není-li známo místo jeho pobytu, ustaví mu soud opatrovníka. Soud vyrozumí výše uvedené osoby o jejich dědickém právu vyhláškou. Vyzve je, aby se přihlásili soudu, a určí jim k tomu lhůtu, která nesmí být kratší než 6 měsíců od vyvěšení vyhlášky na úřední desce soudu.  

Neuplatnil-li dědic před soudem ve lhůtě k tomu určené dědické právo, tak to sice nezaniká, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží. Dědice, k němuž nebylo při projednání dědictví přihlíženo, je třeba opět považovat za účastníka řízení, jakmile se zjistí jeho místo pobytu (například tak, že tento dědic podá odvolání proti rozhodnutí soudu a současně sdělí svou adresu), pokud k tomu dojde dříve, než bylo dědické řízení pravomocně skončeno. Obdobně to platí i pro dědice neznámého. 

Dědí se nejen majetek, ale i dluhy 

Podle nové právní úpravy je dědic povinen hradit dluhy zůstavitele (zemřelého) v plné výši, neuplatní-li takzvanou výhradu soupisu. Ta se doporučuje v případě, že se vyskytnou nečekané dluhy zůstavitele (například manželka až po smrti manžela zjistí, že dluží svému kamarádovi několik set tisíc korun, které mu půjčil na stavbu garáže). Pokud dědic uplatní výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele pouze do výše ceny nabytého dědictví. 

Dědic, který učinil výhradu soupisu, může dále vyjasnit své postavení coby dlužníka podáním návrhu na vyhledání dluhů zemřelého soudem. Věřitel, který se ve lhůtě nepřihlásí, nemá právo na uhrazení svého dluhu vůči dědici, je-li pozůstalost vyčerpána uhrazením ohlášených pohledávek. Toto pravidlo neplatí v případě, kdy věřitel prokáže-li, že dědic o pohledávce věděl, anebo zajišťuje-li pohledávku (dluh) věřitele zástavní právo nebo jiné věcné břemeno.  

K ochraně věřitelů zůstavitele pak slouží institut odloučení pozůstalosti. V situaci, kdy je dědic zadlužen a pozůstalost, kterou by v rámci dědictví nabyl, by nepokryla všechny jeho dluhy, může věřitel žádat soudního komisaře o tzv. odloučení jmění.  

Odmítnutí dědictví (zřeknutí či vzdání se dědictví) 

Občanský zákoník umožňuje zřeknutí se dědického práva smlouvou se zůstavitelem ještě za jeho života. Není-li jinak ujednáno, působí zřeknutí i proti potomkům. Kdo se zřekne dědického práva, zříká se tím i práva na povinný díl - kdo se však zřekne jen práva na povinný díl, nezříká se tím práva z dědické posloupnosti.

Zřeknutí se dědictví bude praktické v případech, kdy zůstavitel za svého života zvýhodní nějakého z případných dědiců. Zřekl-li se někdo dědického práva ve prospěch jiné osoby, má se za to, že zřeknutí platí, jen stane-li se tato osoba dědicem. Smlouvu o zřeknutí se dědického práva sepisuje notář.  

Dědic má právo po smrti zůstavitele dědictví odmítnout - smluvní dědic však jen tehdy, když to není dědickou smlouvou vyloučeno. Odmítá-li dědictví nepominutelný dědic, může dědictví odmítnout s výhradou povinného dílu. Odmítnutí pod podmínkou, zčásti nebo s výhradou je neplatné. Odmítnutím dědictví se odmítají nejen práva, ale i povinnosti s dědictvím spojené. 

Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může před soudem v řízení o dědictví vzdát ve prospěch druhého dědice; učiní-li tak nepominutelný dědic, vzdává se tím také práva na povinný díl s účinností i pro své potomky. Nesouhlasí-li však druhý dědic, k vzdání se dědictví se nepřihlíží. 

Závěť 

Zůstavitel může otázku dědictví vyřešit ještě před svojí smrtí dle své vůle v závěti. Závěť může kdykoliv odvolat nebo sepsat závěť novou. 

Závěť musí být sepsána vlastnoručně nebo například na počítači, kdy je třeba přítomnost dvou svědků, nebo ve formě notářského zápisu. V případě přímého ohrožení života zná zákon ještě takzvanou závěť s úlevami, která má zvláštní formu - nicméně tato závěť platí pouze pro mimořádné situace.  

Jednoduchou závěť může napsat zůstavitel sám. Například má-li jediného syna, napíše závěť, kterou odkazuje veškerý svůj majetek svému jedinému synovi, jehož řádně identifikuje, závěť podepíše a datuje. Pokud má situaci složitější, je vhodné poradit se s právníkem. V případě notářské závěti obdrží radu přímo u notáře.  

Poslední možnost - závěť sepsaná u notáře - je ideální. Notářský zápis má statut veřejné listiny, kdy se předpokládá její správnost, což se může v případě sporného dědického řízení ukázat klíčovým. Notář uloží závěť do registru závětí, tedy její existence nezůstane v dědickém řízení utajena. 

Závěť musí být datována a vlastní rukou podepsána. U osob se smyslovými postiženími platí zvláštní postup a nutnost tří svědků. Není-li zachována povinná forma závěti, je tato závěť neplatná. Je-li závěť neplatná, nelze k ní v dědickém řízení přihlížet a nastupuje zákonná dědická posloupnost. 

Při sestavování poslední vůle je třeba vzít do úvahy takzvané nepominutelné dědice, kterými jsou děti, resp. jejich potomci. Nezletilým dětem se musí z pozůstalosti dostat minimálně tři čtvrtiny jejich zákonného dědického podílu a zletilým dětem jedna čtvrtina. Pokud je takový dědic závětí opominut, může uplatnit právo na vyplacení jeho povinného dílu. Výjimkou pro tuto zásadu je vydědění, kdy ve zvláštních, zákonem stanovených důvodech lze nepominutelného dědice vydědit. Zůstavitel může ustanovit dědici náhradníka, pro případ, že dědic dědictví nenabude. 

V ostatních věcech je právem každého zůstavitele si o pozůstalosti rozhodnout samostatně a bez omezení. Rozhodne-li se svůj celý majetek odkázat fotbalovému klubu, může - pokud ovšem nemá děti. 

Poslední občanský zákoník zavedl do právní úpravy také takzvané svěřenské nástupnictví. Tímto nástrojem určí zůstavitel osobu, která nastoupí po původním dědici. Nejprve dědí přední dědic a po něm nastoupí následný dědic - variant je ve svěřeneckém nástupnictví více. 

Několik pojmů

Zůstavitel: Osoba, jejíž majetek se po její smrti stane předmětem dědického řízení. 
Odúmrť: Tak zákon označuje dědictví, které přešlo do vlastnictví státu, protože ho dědic odmítl nebo se žádný dědic vůbec nenašel. Stát už dědictví odmítnout nemůže. 
Nepominutelný dědic: Děti zůstavitele a případně jejich potomci jsou jediní, koho nelze z rozdělování pozůstalosti vynechat, protože jim náleží povinný díl, leda by je zůstavitel vydědil nebo rozdělil veškerý svůj majetek ještě za života. 

 

Otázky a odpovědi

Jak je to s dluhy a pohledávkami, o kterých se ví, a jak je to u těch, které se objeví později? 

Dluhy zůstavitele i jeho pohledávky jsou součástí dědictví. Pokut se však není třeba bát, jejich uložení v rámci správního trestání mají především represivní charakter s cílem působit na osobu porušující zákon. Tedy do pasiv dědictví nespadá a na vrub dědicům dle stávající judikatury soudů nejde.

Naproti tomu věřitelé zůstavitele (zemřelého) mohou ve většině případů získat své pohledávky zpět. Od roku 2014 dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, pokud zákon nestanoví jinak. Pokud dědic neuplatní takzvanou výhradu soupisu, bude hradit dluhy i nad cenu obdrženého dědictví. 

Jak se zjišťuje hodnota pozůstalosti (dědictví)?

V řízení o pozůstalosti se zjišťuje obvyklá cena zanechaného majetku, tedy cena za kterou by bylo možné pozůstalost prodat v době smrti zůstavitele. Obvykle je to podle souhlasného prohlášení dědiců.  Ve složitějších případech se vyhotoví znalecký posudek, někteří notáři u nemovitého majetku používají ocenění realitní kanceláří, které vyjde levněji. V případě peněžních prostředků na účtech je cena rovna jejich výši. 

Hodnota aktiv pozůstalosti se zjišťuje za účelem stanovení odměny notáře, která se vypočítá podle notářského tarifu. 

Jak se řeší dědictví, pokud byl manžel v exekuci? 

Exekuce může postihovat společné jmění manželů. Ze něho se uspokojují i dluhy převzaté za trvání manželství jen jedním z manželů a v exekuci může být postihnut majetek nedlužného manžela pro vymožení dluhu vzniklého dokonce před manželstvím. Smrtí společné jmění zaniká. Nastupující dědici, např. manžel a děti musí učinit rozhodnutí, zda dědictví neodmítnou.  Pokud dědic dědictví neodmítne, věřitel se pohledávky domáhá i po dědici, tedy po manželu zemřelém. Pokud není uplatněna výhrada soupisu, odpovídá za dluhy dědic, který dědictví neodmítl, a to i nad výši zděného majetku.  

Co všechno je předmětem dědictví? 

Předmětem dědictví je vše, co zemřelý vlastnil ke dni své smrti, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. To znamená, že například závazek namalovat obraz není součástí dědictví, smluvní pokuta za porušení této povinnosti již součástí dědictví být může. 

Jak je to s věcmi, které zůstaly po manželovi například v nemocnici (hotovost, šaty, auto...) - může je manželka převzít? 

Manželce nebo osobě blízké (dětem) se osobní věci vydávají. Auto a ostatní věci spravuje v rámci běžné správy dědic i do doby, než mu bude dědictví potvrzeno. Vznikne-li spor, může notář jmenovat správcem dědictví profesionála. 

Jak vybírat právníka a notáře?

Notáře si pro dědické řízení vybrat nelze. Notář má jako soudní komisař postavení soudu  a provedením dědického řízení jej pověřuje příslušný soud (dle bydliště zemřelého). Advokáta pro případ nedohody v rámci dědického řízení či jiných komplikací je vhodné vybrat dle referencí, či osobní zkušenosti, je vhodné nalézt takového advokáta, který s dědickým řízení již přišel do styku a v problematice se orientuje.  

Jaká se cena za služby notáře?

Sazby se řídí notářským tarifem, odvíjí se zpravidla z hodnoty pozůstalosti. Spočítat si je orientačně můžete například na kalkulačce portálu penize.cz

Článek o práci notářů týkající se pozůstalostního řízení v době pandemie Covid-16 najdete zde: Pozůstalostní řízení se kvůli Covidu-19 mírně prodlužují