Smutek není konec, ale začátek

  • Je normální být hodně smutná prvních šest týdnů. Brečet, mluvit, mlčet, být sama, vyhledávat společnost a vypovídat se, vše dovoleno. 
  • Máte nárok na to, aby vás nikdo do ničeho nenutil. Jen vy sama rozhodnete, jak si tuto dobu prožijete.  
  • Smutek není dobré tlumit, naopak je účelné pro další život ho naplno prožít.  
  • Pokud trvá hluboký smutek, který vás paralyzuje, déle než tři měsíce, je dobré vyhledat pomoc psychologa.  
  • Počítejte s tím, že vyrovnávat se ztrátou manžela budete rok. Nezapomenete na něj, jen se smutek přetaví ve vzpomínky na prožitá léta. 

Smrt manžela či partnera je jedna z nejtěžších chvil v životě. Psychologové ale tvrdí, že každá emoce, i ta bolestivá, odezní, jen potřebuje dostatek času, aby se to stalo. Pokud by trval smutek - ale pozor, platí to i štěstí - ve stejné síle pořád, mohly by i zabíjet. Tak silné pocity schopné rozpoutat v člověku doslova chemickou bouři, tou totiž jsou.

Jenže tělo a duše jsou milosrdné, spustí v určitou chvíli sebeobranné mechanismy. Ke zvládnutí smutku přispěje i okolí, které ví, jak se v takových případech chovat. 

Dá se vlastně smutek popohnat, aby odešel co nejdříve, a je vůbec vhodné uspíšit dobu smutnění?  

V první chvíli je to nesnesitelné, smutek svírá, fyzicky bolí, totálně ochromuje, tolik slz se vypláče, že snad už ani žádné nejsou. A přesto nepřichází úleva. Vdova často nechce jíst, nechce s nikým mluvit, nikam chodit, nic dělat, jen se schovat do svého neštěstí. A neumí si v tu chvíli představit, že z něj kdy vystoupí. Jakoby skončil svět. 

Pokud to prožíváte stejně, je s vámi - možná pro někoho trochu paradoxně - všechno v pořádku. Emoce, která leží na druhé straně spektra proti štěstí, totiž přesně takové pocity vyvolává. Jde o to, jak dlouho vydrží a kdy se začnete vracet do běžného života. 

Podle psychiatričky Gabriely Šivicové obecně platí, že velmi hluboký zármutek trvá šest týdnů. Do dalších tří týdnů se začne pomalu zmírňovat a zklidňovat. Neznamená to ale, že v tuto dobu budete v pohodě. Stále můžete cítit nechuť něco dělat, ale už to nebude hluboké odmítání. Okolí by mělo vědět, že v tuhle dobu není rozumné vdovu do něčeho nutit. Pojď, dáš si dvojku vína a bude líp, nebo půjdeme do wellnessu, tam se ti uleví, opravdu nejsou věty, které jsou v tuto chvíli na místě - tedy pokud o to sama vdova nepožádá. Pokud jí lze nějak pomoct, pak tím, že budou blízcí lidé stát při ní. Lépe řečeno že budou čekat na signál, že už je vdova potřebuje nebo že jí můžou být něčím prospěšní. Někdo se totiž na čas uzavře do sebe, jiný se potřebuje vypovídat a vyplakat za přítomnosti druhých.  

Rok smutku, pak se vyrovnáte se ztrátou partnera. Ale nezapomenete 

Období, kdy se vyrovnáte se ztrátou manžela či partnera - pozor vyrovnáte, ne zapomenete - trvá podle psychologů rok. Před lety se nosil třeba i po celou tuto dobu smutek. Ženy chodily v černém, nebo aspoň s černou páskou na rukávu. Dnes se od této tradice upustilo a okolí tak nedostává jasný signál: chovám se jinak, než dřív, protože se vyrovnávám se smrtí. Vyvolává to někdy situace nepříjemné pro obě strany. Vdova si myslí, že na ni druzí neberou ohled, okolí se zase cítí trapně, protože o tom nemusí vědět.  

Rok je doba hájení, které je na začátku intenzivní a postupně se rozvolňuje. V tomto čase je podle psychiatričky Šivicové velmi důležitá sociální podpora. Je ideální, když dobře funguje rodina, když se může vdova opřít o své děti, kamarádky. Není dobré zůstávat ve smutku na dlouho úplně sám, stejně jako ničemu neposlouží, když si člověk zakazuje o tom, co se stalo, mluvit a potlačuje v sobě emoce. Může se dokonce dostavit vztek na zemřelého: ty jsi mě tu nechal! Důležité je dát všem emocím volný průchod, o zemřelém mluvit, vzpomínat na něj, samozřejmě pokud vdova cítí, že to tak chce. 

Někdy ale vdovy smutní delší dobu, rok jim nestačí, nebo i po několika měsících je jejich smutek velmi intenzivní. Často zatím bývá nepřijetí ztráty, pocity vlastní viny a bezmoc. Dostavují se výčitky, proč jsem se mu víc nevěnovala, proč jsme spolu víc nebyli, občas se vdova zlobí i na okolí, hledá člověka, na kterého by mohla přenést svá domnělá pochybení. V takovém případě používají terapeuti někdy metodu dopisu. Co by vdova manželovi napsala, co by mu ještě potřebovala říct, kdyby seděl naproti ní - a může to udělat ve skutečnosti, napsat dopis a všechno nevyřčené sdělit, byť druhá strana už není. S důraznou tečkou na konci.  

Pokud je stav smutku komplikovaný a trvá dlouho, může psychiatr uvažovat i o nasazení léků. Ty se ale nedoporučují těsně po smrti manžela, velký smutek je totiž přirozený stav a je dobré jím projít, nikoli ho tlumit. Pokud tedy není tak mohutný, že by vdovu úplně paralyzoval a znemožnil jí fungovat.  

Nestydět se za pláč, to je taky velmi důležité. Vždyť v minulosti se dokonce oplakávalo veřejně, na některých pohřbech byly přítomné plačky, které měly za úkol pomáhat smutek ventilovat. Na vesnických pohřbech cestou na hřbitov hrála tklivá hudba, všichni byli vážní a plakali. Ze hřbitova už se tóny měnili a na smuteční hostině se mluvilo o zesnulém a vzpomínalo, někdy i docela zvesela. Podle Šivicové takové zvyky v současné době chybí a je to špatně.  

Milena Machačová, která doprovází umírající a je v kontaktu s jejich rodinami, bere smutek jako místo pro váš čas a klid. “Zkuste si odmyslet, že je to emoce, naopak si představte, že je smutek věc nebo zvíře. Zjistíte, že je pro vás obrovský pomocník. Lidi se zamyslí a třeba řeknou, že je pro ně smutek nekonečná hebká deka nebo celý vesmír, kam spadli a je jim vlastně v tom smutku dobře. To je první krok do nového života. Radím, nebojujte, ale udělejte si čas pro sebe,” říká Milena Machačová.   

Lidem v okolí vdovy naopak doporučuje používat jednoduchou větu: strašně rád/a bych ti pomohl/a, ale nevím, co právě teď můžu udělat. Ve chvíli, kdy se vdova dotyčnému otevře a řekne, čím může být prospěšný, je pak pomoc nekonečná. Nejlepší je nevnucovat se. Třeba nabídnout, jedu na velký nákup, pojedeš se mnou? Ne? A nechceš mi napsat seznam, nechám ti pak všechno za dveřmi… 

“Krátké období po úmrtí je jedno z nejsobečtějších v životě. Přirovnávám ho k zamilovanosti. Jen ležíte, nevnímáte nic. Když dopadnete na dno, už nemáte kam dál padat, můžete jen nahoru,” dodává Machačová.  

Jak najít dobrého psychologa nebo psychiatra 

Jaký je mezi oběma odborníky rozdíl? Psychiatr je lékař a může, narozdíl od psychologa, předepsat léky.  

Psychologové i psychiatři mohou používat různé metody léčení a terapie. Pokud budete pro sebe odbornou pomoc shánět, ptejte se, jakou metodu aplikuje a co obnáší. Je totiž rozdíl mezi například psychoanalýzou, kognitivní, behaviorální nebo gestalt psychoterapií. A směrů existuje ještě víc.  

Nejlepší je, když vám psychologa nebo psychiatra doporučí někdo, kdo s ním už mám dobré zkušenosti. Orientovat se můžete i podle hodnocení na internetu. Mělo by jich být hodně a samozřejmě kladné. 

K psychiatrovi si můžete nechat napsat doporučení od vašeho praktického lékaře, ale můžete si ho najít i samy. V takovém případě se většinou za jejich služby platí.  

V krizi vám můžou pomoct krizová centra a linky, například pražské Krizové centrum RIAPS, Centrum krizové intervence nebo linky důvěry

Poradenství pro pozůstalé

Profese poradce pro pozůstalé je méně známou službou, která se pozůstalým a rodinám pečující o nemocného člověka nabízí. Poradce pro pozůstalé poskytuje psychickou podporu těm, kterým zemřela osoba blízká. Pomoc může poradce nabídnout i těm, kteří se starají o osobu blízkou v posledním stádiu onemocnění a úmrtí je očekáváno.

Poradce pro pozůstalé je pro člověka průvodcem v období zármutku a truchlení. Ztráta blízké osoby je pro každého velkým zásahem do života a vyrovnání se s tím může zabrat několik měsíců, dokonce i let. Silné emoce jsou v tomto období na místě a je v pořádku je vyjádřit dle individuální potřeby. Zároveň nemusíte být na celou situaci sami a v případě potřeby je využití podpory poradce pro pozůstalé na místě.

Kromě psychické podpory může poradce pro pozůstalé nabídnout poradenství v administrativě, právních, rodinných a sociálních záležitostech.

Kontaktujte pouze ty poradce, kteří prošli certifikovaným kurzem Poradce pro pozůstalé. Kontakty na poradce lze najít zde.