Žila jsem s manželem v USA, po jeho smrti mě právnička připravila o dům
Žili jsme s manželem krásných 14 let v New York City, měli jsme krásné manželství i život jako ze staré školy. Manžel mě miloval a já jeho, měli jsme děti. Před pár lety dostal rakovinu. Poslední rok jsem s ním byla jen doma a po nemocnicích.
Nemohla jsem jít ani nakoupit, nevyřídila si žádné dávky - vlastně ani nevím, jestli něco takového ve Spojených státech existuje.
Když manžel odešel, zůstala jsem sama s pěti dětmi. Hned druhý den po úmrtí banka zmrazila náš společný účet a i když jsme měli našetřenou rezervu na sedm měsíců, nestačilo to. Dědické řízení proběhlo až po dvou letech. Ale já po necelém roce neměla ani na topení v domě ani na daně.
O dům mě nakonec připravila ta, kdo mi měla pomoci - právnička mého muže, která podle poslední vůle měla náš dům převést na mě, ale nikdy se tak nestalo. Řekla mi, že jej převede na mé jméno poté, co jí zaplatím za dědické řízení 12 500 dolarů. Jenže já je neměla. Náš společný účet byl zablokovaný, nikdo mi nepůjčil... Nakonec mi v této finanční tísni právnička nabídla, že dům ode mě odkoupí za směšnou cenu.
Byla jsem pod tlakem a neměla na výběr. Vzdala jsem to. Takže jsem za dům v New yorku dostala v přepočtu jen 1,4 milionu korun. A do 14 dnů odletěla s détmi zpět do České republiky, kde jsem si naštěstí držela byt.
Vše se dá přežít, věřìm ve vyšší moc. Myslím, že se jí to vrátí jiným způsobem.
Doma v Česku jsem však narazila na jiný problém. Chtěla jsem si půjčit peníze, ale narazila jsem - banky nechtějí půjčovat někomu, kdo má vdovský důchod z ciziny. Podobné to bylo se zdravotními pojišťovnami, nikdo mě nechce zdravotně pojistit. Patřím prý do země, odkud mi chodí vdovský důchod. Má tak zdravotní kartu z Belgie, kde manžel pracoval - na ní mě pouze nouzově ošetří.
Přeji všem zdraví a lásku.
Sharon, 49 let