Manžel odešel náhle po oslavě šedesátin
Prožili jsme s manželem čtyřicet let normálního obyčejného života. Ono to není vůbec málo, i když to tak možná zní - tedy prožít život v láce a úctě, vychovat dceru a každý den mít důvod se na sebe těšit. To přece dává životu smysl.
Manžel slavil šedesátiny. Pozvali jsme rodinu, kamarády, opekli maso na grilu, zazpívali si a popovídali. Ještě večer v posteli jsme si libovali, jak se ten den povedl a jak jsme rádi, že se máme navzájem. A šli jsme spát.
Asi ve dvě hodiny v noci mě vzbudila naše fenečka, protože hrozně dorážela na manžela a "plakala". Pochopila jsem, že něco není v pořádku. Ani přivolaná sanitka už nemohla pomoci a mně se obrátil život naruby.
Nedělaly mi problémy úřední formality, vždycky jsem se o zařizování úředních činností v rodině starala já. Ale najednou máte pocit, že je vás půl, když vymažete jeho jméno z trvalého bydliště nebo bankovního účtu. Zachraňovalo mě, že jsem chodila a dosud chodím do práce, kde se cítím dobře a mám tu za ta léta i kamarády. Rodina bydlí dost daleko, tak s nimi bývám jen příležitostně.
Tu velkou bolest jsem již překonala, ale stejně vzpomínám skoro každý den. Myslím, že to tak bude navždy.
Ladislava (psáno ve věku 64 let)