Jsem silný člověk, ale je to strašně těžké
I já jsem jedna z vás. Jedna, které nejenže zemřel manžel, ale za necelé tři roky i přítel.
Psal se rok 2018. Vrátili jsme se s manželem z poznávacích zájezdu, který jsme si koupili k 25 letům manželství. A začalo to.
Manžel začal mít zdravotní obtíže a diagnóza zněla: karcinom ledviny. Byl to šok, věděla jsem, oč jde - jsem zdravotní sestra. Ale začalo se s léčbou a vše vypadalo velice nadějně. Bohužel do tří let od stanovení diagnózy zemřel. Umřel doma, v mé náručí. Bylo mu 51 let, mně 49. Máme dva dospělé syny, kteří mi hodně pomáhali.
Po roce se vedle mě objevil člověk, kterého jsem znala 40 let. On rozvedený, já vdova. Hodně jsme si vzájemně pomáhali. Ale i jemu po určité doby diagnostikovat hematologické onemocnění. Opět se vše vyvíjelo uspokojivě, ale bohužel i on nakonec zemřel.
Teď to bude 8 měsíců a já se z toho nemůžu vzpamatovat. Do toho všeho mi zemřel tchán, táta mi dementní a syn se rozvádí. Jsem spíše optimistický člověk, ale tohle vše mi dává hodně zabrat.
Snažím se fungovat, sportovat, mám koně, psa a kočky. Hodně cestuju, ale...
Stále se budím smutná. Do toho mám velký dům a starosti kolem něj. Jsou věci, kterým vůbec nerozumím, a jen vidina nějaké závady mě děsí. Ale když nastane, musím si poradit sama. Nechci působit ufňukaně, myslím si, že jsem silný člověk, ale je to strašně těžké.