Příběhy žen, které se vyrovnávaly se ztrátou partnera

Smutek bolí a smíření se ztrátou partnera bývá těžké. Příběhy žen, které to prožily, mohou toto období pomoci překonat.

Začali za mnou chodit manželovi klienti a chtěli vrátit peníze

S manželem jsme prožili těžké časy. Náš syn zemřel po dlouhé nemoci, když mu bylo dvacet dva let. Dcera bojovala se závislostí na drogách. Některé vztahy katastrofy rozdělí, ten náš zpevnily. Poslední roky jsme vlastně žili jeden pro druhého, dcera o nás nejevila zájem.

Číst více

Ztráta manžela byla impulsem pro nový život

Můj muž zemřel, když mi bylo 59 let. Naboural se v autě. Naše manželství nebylo moc dobré. Vím o jedné jeho nevěře. Občas se napil a pak si vyléval zlost na mě, ponižoval mě. Já jsem to všechno vydržela, protože jsem přesvědčená, že pro děti je lepší žít v úplné rodině.

Číst více

Po smrti manžela a odchodu do penze jsem začala dělat rodokmen rodiny

Ovdověla jsem v necelých 55 letech. Manželovi ve stejném věku lékaři sdělili hroznou diagnózu a výhled na maximálně půl roku života. Trefili to s přesnosti asi na týden. I když byla smrt tedy očekávaná, konec byl hrozný a byla to velká rána.

Číst více

Manželka zadlužila společnou firmu. Když zemřela, spadl jsem na dno

Nikdy jsem se nikomu se svým příběhem nesvěřil, tohle je poprvé. Není se čím chlubit. Vzali jsme se s Barborou ještě na vysoké škole a listopad 1989 nás zastihl v jedné projekční kanceláři. V revolučním zápalu jsme založili stavební společnost a život se proměnil v jeden velký zmatek.

Číst více

Žila jsem s manželem v USA, po jeho smrti mě právnička připravila o dům

Žili jsme s manželem krásných 14 let v New York City, měli jsme krásné manželství i život jako ze staré školy. Manžel mě miloval a já jeho, měli jsme děti. Před pár lety dostal rakovinu. Poslední rok jsem s ním byla jen doma a po nemocnicích.

Číst více

Život máme proto, abychom ho žili

Ze situace, kdy ovdovíte, jsou dvě cesty. Volba první znamená vše ukončit. Při zvolení druhé si člověk uvědomí, že život dostal proto, aby ho žil. Já jsem po dvou úmorných letech péče o manžela s rakovinou kostí šla tou druhou cestou.

Číst více

Ani po letech jsem se nevyrovnala se ztrátou muže

Ovdověla jsem dvakrát. První muž byla láska z plesu a měli jsme se rádi třicet let. Pak nešťastně zahynul v autě. Byl vědecký pracovník – máme spolu syna, který mně pomáhal a pomáhá. Druhý muž byl Němec z Hamburku. Naše velká láska trvala dvacet let. Byl starší o 12 let, před několika lety zemřel na chřipku.

Číst více

Bylo to náročné období, měli jsme nový byt na hypotéku

Můj milovaný manžel a otec mých tří dětí zemřel po dvouletém boji s rakovinou v 56 letech :-( Měl určitě potíže vždy po jídle, ale obvodní lékařka mu stále předepisovala Helicid, který mu vůbec nepomáhal, na potřebné vyšetření - endoskopii - ho poslala až po našem naléhání. Bohužel v té době měl nejen nádor v jícnu, ale i metastáze v játrech, na operaci bylo pozdě.

Číst více

Být vdovou je třeba se naučit

S manželem jsme se seznámili při studiu na gymnáziu. Na vysokých školách se naše cesty rozešly, ale pak jsme se náhodou potkali na jedné společenské události a zjistili jsme, že k sobě patříme. Život nám připravil různé zkoušky, ale ta největší pro mě byla, když jsem se stala vdovou.

Číst více