Smutek bolí a smíření se ztrátou partnera bývá těžké. Příběhy žen, které to prožily, mohou toto období pomoci překonat.
Když můj muž zemřel, přátelé se rozhodli, že za každou cenu zaženou můj smutek. Mysleli to dobře, ale mně to časem začalo vadit, takže jsem se jim postupně zcela vyhýbala. Vlastně mě tou péčí dělali mou situaci ještě těžší.
Číst víceS manželem jsem se seznámila před čtyřiceti lety. Byla to láska na první pohled. V mládí hodně sportoval, měl dobrou kondici, dobře vypadal, nikdy nestonal. Měli jsme harmonické a pohodové manželství.
Číst víceKdyž jsem poprvé nahlas vyslovila, že jsem se stala vdovou po sebevrahovi, znělo mi to šíleně. Jenomže i něco natolik šíleného jsem musela nakonec přijmout. Můj bývalý partner měl totiž dvě tváře. Jednu úspěšnou, kdy vystudoval při zaměstnání dvě školy a stal se respektovaným manažerem. Ta druhá skrývala jeho dlouholetý boj s hazardem.
Číst víceSe svým druhým manželem jsem se seznámila na inzerát ve 44 letech. Byla jsem tehdy rozvedená a kromě dvou dospívající dětí jsem neměla nic. Byla jsem bez bytu a bez peněz. On byl také rozvedený se dvěma dětmi.
Číst víceVětšinu volného času jsme s manželem trávili na chatě v Beskydech. On ji zdědil po rodičích, měl to tam moc rád. Já jsem si to místo časem taky zamilovala. Pro oba bylo naše manželství už druhé. V podstatě jsme se oba rozvedli proto, že jsme se poznali a chtěli být spolu. Nebylo to snadné, manžel měl dceru, já také a holky se moc nemusely.
Číst víceS manželem jsme prožili těžké časy. Náš syn zemřel po dlouhé nemoci, když mu bylo dvacet dva let. Dcera bojovala se závislostí na drogách. Některé vztahy katastrofy rozdělí, ten náš zpevnily. Poslední roky jsme vlastně žili jeden pro druhého, dcera o nás nejevila zájem.
Číst víceMůj muž zemřel, když mi bylo 59 let. Naboural se v autě. Naše manželství nebylo moc dobré. Vím o jedné jeho nevěře. Občas se napil a pak si vyléval zlost na mě, ponižoval mě. Já jsem to všechno vydržela, protože jsem přesvědčená, že pro děti je lepší žít v úplné rodině.
Číst víceOvdověla jsem v necelých 55 letech. Manželovi ve stejném věku lékaři sdělili hroznou diagnózu a výhled na maximálně půl roku života. Trefili to s přesnosti asi na týden. I když byla smrt tedy očekávaná, konec byl hrozný a byla to velká rána.
Číst víceNikdy jsem se nikomu se svým příběhem nesvěřil, tohle je poprvé. Není se čím chlubit. Vzali jsme se s Barborou ještě na vysoké škole a listopad 1989 nás zastihl v jedné projekční kanceláři. V revolučním zápalu jsme založili stavební společnost a život se proměnil v jeden velký zmatek.
Číst více